Jednou v kruté zimě na Severním polu žil sob.Byl velmi plachý a uzavřený.Ani tak nikoho neměl na povídání snad ani na nic jiného.Nikoho neznal až na tučňáky a medvědy které se vyskytovaly na jeho putování málokdy.Putoval pouze velmi zasněženými pláňemi,dlouho zamrzlými jezery.
Dokonce i lavinamy,po strmích svazích,nebo velmi velkými zamrzlými jeskyněmi.V těch jeskyních nebyla zamrzlá voda.Byla jako potok který dávno ztratil svou průhlednost a na vždy zůstal chladivě modrý až tyrkysový.Párkrát do něho sob spadl a hodně mu to ublížilo na zdraví.
Tentokrát viděl jeskyni která mu byla velmi věruhodná.,,Už mě nebaví jen tak se trmácet přes stejné pláně!Ten potok...budu ho sledovat snad najdu domov kde by mě měl někdo rád a kdo by tam vůbec žil."řekl si pro sebe nahlas sob.Sklopil oči protože moc dobře věděl jak to skončí.Pláčem,žalem snad i bolestí.Jak se vlastně dostal na toto podivné místo?
Sobík jen hrábl kopýtkem o led aby snad udělal poslední pohyb.
Sobík jen hrábl kopýtkem o led aby snad udělal poslední pohyb.
Jako by nadějně zvedl hlavu a díval se na noční oblohu kde svítila pouze jedn hvězda.
Sob ji považoval jako že to byl on.Nikdo kolem ní nebyla.Ani mráček.A natož další zářivě oslnivé hvězdičky.Oklepal ze sebe velmi lehké a něžné vločky,které mu spadaly přímo na rohy.
Sob se rozhodl sledovat potok který opouštěl zapadlou jeskyňku.
Opustil to místo které měl ze všech nejradši...přesto že tam nikdo nebyl až na...jeho malou lesklou hvězdičku která se více a více ztrácela na noční obloze.Ta zase prostírala celý Severní pol.
A dokonce i celý svět.Sob se rozběhl podél řeky.Běžel ránem i večerem,nad zemí i na zemi.
Jak by bylo skvělé zapomenout na ten pocit-Ach budu navzdory všemu sám...navždy...navždy ztracen v temnotě.
Sob ale v t chvíly narazil a v zápětí i vykřikl bolestí.Byla tajemná noc kde nebylo nic vidět...jako by kolem něj všechno zmizelo...ale naštěstí se probral ze spaní.
Ale zjistil že to že se uhodil do hlavy nebyl sen.Přímo k němu se přiblížila oslnivá bílá klisna,,Ahoj jak ti je?".Sob jen zamrkal.Klisna se usmála,,Jsem Bella.Jsem klisna z hlavních 4 koní.".
Sob je prohlásil,,Já...to je sen?Vždy jsem byl sám a teď jsem v blázinci?".Bella se na něj podezíravě podívala,,Ne...to je svět na Severu Svereu...jsme blízko Severního polu!
Ale díky Froye a dalších klisen tu nemáme sníh jen rostliny.. .vlastně je tu i sníh ale někde trochu jinde!Jak se jmenuješ?".Sob se jen zasmál,,Já nemám jméno!Já se nijak nejmenuju!".
Bella jen zdvihla oči,,Vážně?No si sob...žil si ve vánicích a určitě si toho hodně hnusného zažil!
Pojmenuju tě..sob..sob Rennie!No to je skvělé jméno!Budeš Vánoční sob Rennie!"úžasem prohlásila Bella.Sob Rennie jen souhlasně přikývl hlavou.,,Ale myslím že většina koní tě nebude mít rádo protože nejsi kůň ale sob...no jo!Mám to!Budeš všem rozdávat vánoční dárky a protože má Vánoce každý rád tak budou mít rádi i tebe souhlasíš?Dám ti stáj!".
Sob Rennie se zasmál.Všechno bylo tak jak si představoval....
Až do doby kdy se zamiloval do Kitty...teď si přeje jediný dárek k Vánocům...aby ho Kitty milovala stejně jako on jí...









