Erinin deník aneb proč jsem všem úplně lhostejná...
21.10 2008
Nouze
Milý deníku,sem na světě 3 roky a přes všechno si připadám opuštěná,tak tedy velmi sama.
Sama.Úplně sama.Sama na to všechno tady kolem.Nikdo mě nemá rád.Nikdo nezná mé pocity.
Ani nezná jak skoro vypadám...jsem Erinn,kůň,který je všem lhostejný přesto si dokázal užít legraci.Žiji,piji a hýbám se.Nejsem blázen,ani chamtivka jelikož mít u sebe stáda koní též není určeno mě.Postačil by jeden kamarád.Jeden život.Jedno štěstí.Mám dar najít odpovědi.
Když si položím otázku,nebo větu na,kterou bych chtěla nalézt odpověď,přijde za mnou sen a ženský,jemmný hlas ke mě promluví odpověd.Vždy se po zakončení odpovědi probudím.
Zeptala jsem se,,Mám pocit že úzkostí se mé srdce strhne..."a čekám na noc kdy se uložím k spánku.Hlas ke mě promluvil,,Drahá,Erinn prozradím ti...v nouzi poznáš přítele."a sen skončí mým prudkým pohnutím.A já stále nechápu to co mi pověděl hlas...nouzi mám a přítele ne...
A v tom zakončila v diáři třemi tečkami větu.Dělá to pořád když chce udělat větu zajímavou.Nedá se ale říci že je to věta.To by musela být zakončena jednou tečkou.Erinn se prudce oklepala.Vítr přes rozvrzaná vrata nemile vkročil do příbytku ze slámy a ze dřeva.Erinn pocítila chlad a štípající vítr,který neustoupil.Erinn se otočila směrem k vratům.Zavřela pohá dvířka,která v chvilce byla roztříštěna na malé kousky.Díky větru.Díky sobě.Erinn byla královna větru.Vládkyně.Ale nedokázala ovládnout vítr.Ten vztek co jí způsobil takové nepříjemnosti.,,Nech mě napokoji!"rozkřikla se Erinn a obrátila se a bleskurychle zalezla pod svědivou deku.Která štípala jako bramborový pytel.Otevřela diář.Prohlédla si svoje zápisky.Už dlouho si do něj psala.
Erinn trpí.Trpí jako opuštěný kůň.
Chcete pokráčko?










Erinn mám ráda i kvůli jejímu jménu (Erin Hunterová napsala Divoké kočky ♥♥♥). Pokračování určitě udělej, je to moc pěkné!