Je to jen takový kratoulinký příběh...
,,Halo!"zařvala na mě Nell.
,,Co?Nevnímám tě šiju..."šila sem dál.Nell se zamračila,,Jak to pojmenuješ?".
,,Hmmm...má to takovou úzkou hlavu a dlouhé tělo.Vejcucník!"rozhodla sem a přála si aby se už Nell neptala.
,,To je...ee...velmi zvláštní jméno.Jak si na něj přišla?"nevzdávala se.
Moje prosba vyslyšena nebyla takže už vím že Nell se bude ptát úplně na všechno co se týče toho jména.
,,Nejspíš že sou velikonoce...a vypadá to jako malý žlutý ptáček."vyhrkla sem ze sebe.
,,Nechtěla si spíše říct kačenka?".Neznala sem už konec téhle nekonečné diskuse.Zavrtěla sem hlavou.Nell jen se zatvářila jakoby potřebovala malou dávku odpočinku.Zívla.
,,Nechceš do toho tvého vejcucníka nacpat bonbony?"uchechtla se Nell.
Já se jen na ni zamračila.,,Vím co tím myslíš!Je to Vejcucník,můj takže si nech svoje zvědy pro někoho jiného!"nesla sem ji už v zubech.
,,Promin.Já jen že ta tvoje obludka by něco mohla vyhrát.Třeba...já nevím.Můžeš to dát koledníkům místo vajec."prohodila Nell.Já jen třískla jehlou o stůl.,,Ježiši ne!Nell prostě proč třeba něco neděláš a nerejpeš do mě?Promin fakt mi to leze na nervy jak se na všechno ptáš...je to otravné!".Nell jen pokrčila rameny.,,Achjo.Můžu ti pomoct?"usmála se na mě.Já sem teda souhlasila a přisedla si ke mě.,,Můžu přišít ty dva černé knoflíky jako oči?"zeptala se a v rukou držela jehlu.Já přikývla.Když byl náš Vejcucník hotový rozeply sme zip.Byl tam prostor pro kraslice.,,Vejcucník je to nejlelpší vynález co kdo vynalezl."objala mě přitom Nell.Já byla tedy překvapená.
Ale zároveň i polichocená.
Opakuji,moc prosím!(v minulém článku)
Vejcucník byl největší trapas ale aspon se můžu vypsat z nálady...:D










Nějak jsem si vzpomněla na mého nabehocita :o)... moc pěkné.