23. května 2009 v 12:36 | Kerlinda
...a Samota
Jeho tvář se změnila na nijakou.
Výraz znechucení se změnil.Oči prohlédávaly každou květinu,stéblo trávy a vzduchu kolem.
Jako by každá věc měla svoje kouzlo.Pročesával celou oblast,jen aby našel důkaz toho že tam není něco v pořádku.Povzdychl si.Rozběhl se z duněním kopyt a odrazil se od hlinité cestičky.
Vzduch ho hnal směrem zpět.Zpět...zpět tím čím si prošel,zpět myšlenkami,zpět památkami a zpět k ní...Rychlost byla stejná-velká.Myšlenky se rozutekly do všech stran mysli.
Soustředěně mával křídly.Svaly a šlachy spolupracovaly náležitě.Věděl kam to míří-chce zachránit svou nebohou,křehkou bytost.Tlukot Maconova srdce běžel jako na páse.
Vzhlédl k obloze.Viděl velké rozdíly.Ta zpáteční obloha byla modrá...a až sem zčernala.
Začíná déšť nebo už je opravdu tam kde chtěl být?
Soustředivost a Netrpělivost se v Maconově hlavě perou.
Co pocítí až vkročí na půdu života a smrti?Jeho oči zamířily na skalnatý útes.Zase moře.
Přistál na něm.Našlapoval tiše jako kočka.,,Nerad tě tu vidím."zamručel hlas.
Strnul.Všechna jeho srst se naježila.,,Chci s ní mluvit,Jaspere."zamulal Maconův ostražitý hlas.
,,Ach,Macone.Neměl si se vracet...chce pomstu."zamručela černá silueta z temné a nekonečné mlhy.,,Jsem rád,že si nezapoměl."vyhrkl pobaveně Macon.
Jeho nozdry se napjaly.Ignoroval to poslední slovní spojení.
,,Budeš toho litovat Macu..."zašklebila se rozčileně silueta.
,,Horší už to být nemůže.Přiveď ji."opatrně udělal krok vpřed.
,,Ne.Ona sem nejde.Musíme my za ní."netrpělivě překlusávala silueta.
,,Dobrá,Jaspere.Zaveď mě k ní.".Macon byl ještě trochu mimo.Potom odkráčel se siluteou do temného hradiště.,,Vypadá to tu jako...kobky."ušklíbl se opatrně Macon.
Jasper si pousmál.Mlčky vstoupili do velkých hradních dveří.
Šli nejprve rovně potom několik zatáček.Po kamenité cestě byli slyšet ozvěny jejich kroků.
Vstoupili do kamenné místnosti kde seděla jen vybledlá socha.Stará nekunkční fontánka a pár
polštářů.Vkročili do další místnosti.Tentokrát v ní byla tma a nic nebylo vidět.Hodněkrát Macon narazil do spousty neidentifikatelných věcí.,,Máš tu zase binec."zavolal vzrušeně Macon.
,,Co tu chce."rozkřikl se hlas.Znělo to jakoby to hlásala ta místnost.
,,Život."opatrně cukal silný šlachovitý Jasper.,,Och Jaspere.Ty si nejlepší."rozšklebil se zlomyslně hlas.Jasper kývnul a odkráčel z tmavé místnosti.Nejspíš mu bytost pokynula k odchodu.
,,Macone..."vábil ho zlomený hlas.,,...co tu chceš.Doufám že víš,že tady tě čeká smrt."stále vábícím hlasem naváděla.Macon se chvěl,,Nejsem tu kvůli tvé odplatě...chci výměnu."zašuměl.
,,To je...zajímavé.Dal by si svůj život,za její.Ale já to neudělám,Macone.
Celou tu dobu co jsme byli my dva ve vztyku,jsem na něco přišla.Po otcově smrti jsem zjistila
že jsem patřila do království poroty rozsudků.Pak jsem zjistila že mají schopnosti dělat
budoucnost...a to jsem samozřejmě uměla také já.A poté cos mi ublížil,jsem nabrala toho že tě zabiji...ale potom jsem od někoho zjistila rafinovanější plán.Počkat až se ty s někým dáš dohromady.Potom já vezmu život jí a ty budeš navždy žít bez lásky."
LOL opět nechápu a nevyznám se v tom.Ale budiž.I když nechápu děj, zamyšlení je pěkné.Jenom jsem se musela smát u sousloví rozšklebil se hlas.Já měla za to, že se šklebí jenom tváře ;)