11. května 2009 v 20:02
Falešné Naděje
Kopytlíkovy kroky byli slyšet čím dál tím méně.Osage byla stejně nedočkavá jako Kopytlík.
Všechny svaly náležitě pracovaly aby se dostavily očekávaného výsledku.
Než Osage stačila povzdechnout samotou,Kopytlík už byl u ní s výpomocí-Kei a Mindy.
Kei se netvářila zrovna věruhodně,ale ochotu pro pomoc měla.
Minda byla nedočkavá kam se hne a komu pomůže.,,Co se s nimi stalo?"klekla si Minda ke nehýbající Kerlindě.Opartně s ní pohla.Keililly zvedla obočí,,Jsou naživu.Jen...".
,,Co?"vyhrkla Minda.Kei jen nadzvedla ramena.Mezitím se probudil Macon.,,Co se s nimi stalo?"
frkal vytíženě Macon.,,Kopytlíku,prosím pomoz trochu Maconovi.Je vytížený."dala svou ruku na Kopytlíkovo čelo.Soulhasně přikývl.Seraphia začala těžce dýchat.Několikrát zasténala.
Všichni se k ni přihrnuli.,,Seraphio!"vzbouřil se Macon jakoby to mělo pomoct.
Seraphia pomalu otevírala oči.,,M-Ma..."koktala Serpahia unaveně a chraptivě.
,,Už nic neříkej!Šetři se..."poručil Macon.Minda se otočila na Kopytlíka.Nejspíš myslela to aby Kopytlík nějak povzbudil kupodivu odstrčenou Osage.Kopytlík se k ní okamžitě přihnal.
Jemně přiložil svůj čumák k jejímu.Mindě cukaly koutky až se její rty vytvořily do šitokého úsměvu.
Jakmile se zpět otočila k hynoucí Seraphie a nešťastnému Maconovi úsměv se rychle vytratil a změnil v pokleslý smutek.Minda měla zvláštní dar.Vcítění.Keililly měla také.
Její pokleslé obočí se začínalo zvedat do normálu.,,Mindo...já a Osage poletíme zpět není nás tu potřeba."usmála se mile a mrkla na Osage.Ta chtěla být ještě s Kopytlíkem ale nějak se nevedlo.
Macon se naklonil k Seraphie.,,Nechci tě ztratit."zašeptal něžně do citlivých uší.
Seraphie tohle znělo celou dobu.Pomalu začínala ztrácet zvůj bolestný výraz do nicotného.
Ve kterém nic nebylo.Jen zavřené oči a pusu pootevřenou těžce dýchat.
Minda poplácala Macona,,Víš,Macone.Nedělej si falešné naděje,řeknu to na rovinu."zaskuhrala Minda.Macon na ni šlehl nechápavý a pronikavý pohled.,,Macone...někde vysoko,kde letěla...
musel ji dojít kyslík.A nebo do ni vrazil blesk..."skoro šeptem hledala něco čím ho aspoň trochu uklidnit.Macon jen hrábl kopytem...Nedělej si falešně naděje že se znovu probudí k životu...
Maconovi se po tváři vytekla slza velká jako hrách.Strnul.,,Díky za oznámení!"odsekl a sklopil hlavu.Minda byla netečná ze všech těch věcí...snaží se jen pomoct.Soucítí s ním.Odhrnula si pramínek vlasů z pobledlé tváře.,,Kopytlíku,ty vem prosím Kerli."ukázala na nehybně omrtvenou dívku v sněhových šatech.Kopytlík udělal znechucený výraz.Minda mu oplatila svůj
rozzlobený výraz,co znamenal že nemá na vybranou.Tiše si povzdechl a lehnul si,aby to bylo rychlejší.Minda vzala za ruce nebránící bytost a táhla na hřbet divokého Kopytlíka.
Škubnul sebou když měl na sobě takový výnos.Minda ho chvalně poplácala po krku.Byl teplý
a plný žáru a vzteku nejspíš.Macon sebou trhnul stejně jako Kopytlík.
Jeho výraz byl nečitelný.Kopytlík svou hlavu přitiskl k Mindině.Schrbil se a frkl.
Prudký a štiplavý vítr,který nastal donutil"obyvatele"k odchodu.
Ahoj obíháám ♥SB♥